Týden soustředění a týden závodění zahájilo prázdniny, do plusové bilance můžeme započítat jednu pohárovou, dvě mistrovské medaile ze silničních závodů a hromadu medailí z regionálního Poháru Drahanské vrchoviny na horských kolech.
Lomnice 2017
Naše tradiční destinace pro zahajovací prázdninové soustředění je Lomnice u Tišnova. Terény na asfaltu i v lese máme osahány, takže už víme do čeho jdeme a čeho chceme dosáhnout. Čtrnáct cyklistů se vrhalo do dopolední silniční a odpolední bikové přípravy, nechyběl ani výjezd na tratě Světového poháru v Novém Městě a závěrečné cyklokoupání v potoce Besének. Díky Pavlovi Obořilovi jsme také vymysleli nový sport Cyklotenisákotlon.
Pohár Drahanské vrchoviny
Hned tři závody (Žďárná, Březová a Valchov) seriálu horských kol na počátku července přinesly úžasnou kolekci medailí. Předvedla se Katka Šulcová v odrážedlech se třemi prvenstvími, dvě zlata a stříbro získal Petřík Hruda. Po dvou cenných kovech odváží Tomáš Jelínek (1. a 3.), Tom Hruda má dvě stříbra a mladší Štěpán Polák a Emča Ryšavá dva bronzy.
Jednotlivé medaile s číslicí 2 patří Lukáši Sedlákovi, Aničce Smutné, Honzovi Šmídovi, s bronzem jsou spokojeni Kuba Kočvara a Michal Šmída i Terka Obořilová.
Silniční pohár a mistrovství
Bohužel výsledkový servis Českého svazu cyklistiky pokulhává na všechny nohy a tak se k některým výsledkům budeme muset ještě vrátit, protože do dnešního dne nebyly zveřejněny.
Nejen bez výsledků, ale i chaotickou organizací se prezentoval čtvrtý pohárový závod ve Smečnu na Kladensku, který jsme překřtili na „Směšno“. A tak se můžeme podělit alespoň o radost z bronzové pohárové medaile. Tereza Obořilová si ji zde vyjela, když do cíle dorazila těsně za vedoucí dvojicí a před další silnou skupinou. Michal Šmída byl poslán z balíku mimo silnici a ztrátu už nedohnal, ostatní do cíle dojeli, ale jak je s otazníkem.
Mistrovské časovky i hromadný závod v Hodkovicích měl naopak organizaci perfektní, ale zase nás dohnalo počasí. Pod Jizerskými horami jsme byli vystavení větru, přívalovým dešťům, chladnu okolo 14 st. i bouřce s kroupami.
11.7. Časovka jednotlivců
První den časovky jednotlivců, na kterou se nijak zvlášť nepřipravujeme, absolvovali všichni naši zúčastnění. 21. Anna Smutná ani 16. Aneta Fritzová do pořadí nijak výrazně nezasáhly a skončily na konci startovního pole. Tereza Obrořilová si zajela na trati o délce 11,3 km slušné sedmé místo. Holky jely za mírnějšího deště, kadeti si museli klestit cestu směr Český Dub a zpět v přívaláku, který nebraly ani stěrače doprovodných vozů. Michal Šmída taky není žádný časovkář a tak z jeho jízdy proti času a vodě vyšla 47. příčka.
13.7. Časovka dvojic
Udat nějakou dívku do dvojice nebyl až takový problém. Tereza už byla dohodnuta s Veronikou Jandovou, které ze žákyň v roce 2015 zdobil titul, a před závodem patřily k favoritkám na medaile. Zatímco před dvěma lety Terka za Verčou trošku vlála, letos už to byla vyrovnaná souhra, která sice několikrát při střídání zaskřípala, ale obě byly v cíli spokojeny s bronzovou pozicí. Anetu jsme „prodali“ do Sportcomplexu Břeclav k Veronice Jaborníkové a holky měly na sjetí jen den před startem, nakonec z toho bylo 7. místo. Ani Anička Smutná nezůstala na ocet, když vytvořila dvojici s Hanou Runtovou z Loun. Výkonnostně byly obě srovnatelné, výškou však čněla Anička nad Hankou tak o hlavu a půl. Na desáté jízdě v pořadí bylo vidět, že sjeté moc nejsou, ale kopa zkušeností se hodí pro další závodění. Jediný, kdo zůstal stát, byl Michal, protože kadeti jeli ve čtveřici a i když jsme se snažili oslovit více týmů, nepodařilo se s nikým družstvo poskládat.
15.7. Hromadný závod
V sobotu už to vypadalo na slušné počasí, šestnáctikilometrový okruh vedl v první půlce po staré silnici do Českého Dubu a byl kopcovitý, asfalt záplatovaný s několika ostrými zátočinami, cestou zpět se vracel po trase časovek krásnou širokou silnicí.
Nejdříve odstartovala Anna v žákyních. První ze dvou okruhů absolvovala v pelotonu, který se roztrhal až v závěru před cílem. kterým projela na 19. příčce. U Anety ani Michala výsledek neznáme. Aneta zvládal s balíkem úvodní dvě kola a Michal tři. V následujícím posledním už se dojíždělo po skupinkách a jednotlivcích. Závod kadetů a kadetek, který startoval s 5 minutami od sebe ale opět zasáhly rozmary počasí, vyjíždělo se za sucha, ve druhém okruhu se vjelo do bouřky a do vývoje závodu zasáhly dokonce i kroupy, že to není poslední mimořádná událost, co nás potká, jsme netušili.
Do mechanického vozu nasedli řidič Pavel Obořil a mechanik Petr „HERSON“ Herman, dvojice, která se proslavila na Olympiádě mládeže na dráze, když Terce nechali „vítězné“ žákovské převody (více zde). Až na zmíněné kroupy a poryvy větru, kvůli kterému museli ve druhém kole pomoci zpět na vozovku břeclavské Veronice Jaborníkové, se pro Terku Obořilovou vyvíjel závod dobře. V posledním kole nechyběla ve vedoucí sedmičlenné skupině a vše směřovalo ke spurtu před poslední vracečkou z krátkým výjezdem do cíle. Dva kilometry před cílem ovšem přišel šok, Terka zvedla ruku na znamení, že se něco stalo s kolem. Spadlý řetěz se však podařilo nahodit celekm rychle, ale ztráta několika set metrů už mohla mít fatální následek v souboji o medaile. Čekajíc na cílové čáře, byli jsme o všem informování a propadali skepsi. K našemu údivu se v posledním dvousetmetrovém stoupání objevila trojice dívek včetně Terezy s mírným náskokem před zbývající čtveřicí. Možná i důsledkem dojíždění ztráty už naší cyklistce nezbyly síly do závěrečného spurtu a třetí příčka pro ni byla v té chvíli spíše zklamáním. Přesto být bronzová prvním rokem v kategorii a po tak dramatické koncovce je skvělé! O co poklidnější bylo loňské zlato v žákyních na trati u Kamýku si můžete připomenout v tomto článku.
Takže když se sejde Petr s Pavlem, není o drama nouzi, ale nakonec se dílo, pokud jim tady Tereza pomůže, podaří.