Jak jsme v lednu vítali sníh a mráz pro zpestření tréninkové přípravy o běžky, tak v dubnu a květnu už bychom si přáli slunečné počasí pro závody. Bohužel do třetice všeho zlého a ani Český pohár v Peci pod Sněžkou kýženou pohodu nepřinesl.
Jedna z nejnáročnějších tratí na našem území na dohled naší nejvyšší hory, která je plná kamenů, klád, kořenů i umělých překážek. Která je obtížná i za sucha, byla sama o sobě podmáčená pozdě tajícím sněhem. Když na ni začal padat déšť už při sobotním eliminátoru, bylo víceméně jasné, že se bude při nedělním cross country běhat a běhat. Přesto už první den třetího poháru horských kol byl pro nás velmi úspěšný.
Nejdříve se rozjela kvalifikace žáků a žákyň. U kluků jsme v rozjížďkách absentovali, protože naši kluci jsou ještě mladší a na o dva roky starší soupeře nemají výkonnost. Lépe zajel Michal Fritz (44.) před Lukášem Sedlákem (45.). Až na jednu výjimku jsou i naše děvčata ještě mladší a tak se poskládaly sice kousek od postupující šestnáctky na 18. Hanka Černá a 20. Emílie Ryšavá. Tou výjimečnou byla Anna Smutná, které se letos poprvé podařilo postoupit do čtvrtfinále, kde se jí ale proti silnějším soupeřkám nedařilo, ale zajela z nepostupujících nejlépe a obsadila 9. příčku.
Do čtvrtfinálové jízdy po sjezdovce Javor se dostal i Michal Šmída, který dojel až za postupující dvojící, když na vítězství ztrácel pouhou sekundu. I díky takto vyrovnanému souboji obsadil 9. místo. Kolega Štěpán Kameník pak už jen přihlížel, když v kvalifikaci zajel 23. čas, což na postup nestačilo.
Do závodu kadetek nastoupilo jen jedenáct dívek, ostatní nejspíše šetřily síly na náročnou neděli, a mezi nimi i favoritka největší. Terka Obořilová vyhrála v Kutné Hoře i v Praze a o jejím postupu nebylo díky třetímu kvalifikačnímu času pochyb. Ani Aneta neměla v první jízdě proti času problém a do postupové osmičky se bez problému dostala, v semifinále ale podlehla lepší dvojici a závod pro ni skončil na šestém místě. Tereza svou semifinálovou jízdu vyhrála a začal pro ni útok na třetí vítězství. Na startu se stává, že se vytrhne tretra s pedálu, přetrhne řetěz nebo podobná nemilá příhoda. Terka ovšem přemírou záběru vytrhla ruku ze řídítka. Naštěstí ji ani tato kuriózní nehoda nepřipravila o zlato. Sice vyjížděla se ztrátou, ale upřed půlkou trati byla v čele a vyhrála v nejrychlejším čase všech rozjížděk.
Junioři startují druhý blok eliminátoru a jejich trať navíc dostala pořádný výšlap (běhalo se) po sjezdovce a sjezd na umělý bikový skokánek. I zde byl cítit odliv zájemců o start, ale dostat se do osmičky nejlepších nebylo vůbec jednoduché. Honza Šmída postoupil šestým časem a věřil si i na semifinále. To se mu podařilo zajet výborně, když skončil druhý a dva své soupeře za sebou nechal o víc jak sedm sekund. Finálová jízda a právě výběh na sjezdovce byl jednou z rozhodujících chvil, kdy se Honza propadl o jednu příčku a hrozilo, že skončí bez medaile. Když se ale závodníci dostali do cílového výjezdu s přeskoky klád, začala se karta obracet a až do posledních metrů byla ve hře stříbrná medaile. Nakonec se ztrátou sedmi desetin skvělý bronz v elitní juniorské kategorii.
STŘÍBRNÁ NEDĚLE
Jak to bude s počtem okruhů bylo jasno po večerní schůzce. Mladší žactvo jeden, starší pak dva zkrácené. Nenechte se však mýlit, že to bylo pro nejmladší účastníky jednoduché. Dopoledne sice nepršelo, ale trať byla stále bahnitá a tak mnohé úseky bylo lépe absolvovat vedle kola než na něm. Lukáš Sedlák tentokrát předjel Mojmíra a dokonce si do celkového pořadí připsal 5 bodů za 36. příčku, Michalovi padal řetěz a tak se propadal až na 44. místo. Emča pronásledována Hankou skončily na 17. a 18. místě. Ani starší Aničce se nevedlo lépe a v cíli byla 24.
Chvíli po startu kadetů začalo pršet a při závodu juniorů přešla nad Pecí bouřka a kroupy. Jak říká klasik „lepší počasí jsme si nemohli přát“. Maminky se obávali, že do dětí uhodí blesk, některé se ani na trať radši podívat nešly, rozhodcovský sbor krátil počet okruhů a závodníci si to užili jak se patří. Prostě bikové závody 2017 mají své masochistické kouzlo :-(.
Přesto jsme boj s přírodou nevzdali, ba dokonce jsme zajeli nejlépe v této sezóně. Na body se dostal Štěpán na 40. místě, Michal si 25. příčkou vylepšil bilanci v tabulce poháru o 17 bodů a Honza po úspěšné sobotě přijel na 35. příčce.
Kadetky by možná uvítaly více kol na žákovské trati než jedno velké, ale protože jedou v jednom bloku s juniorkami a ženami, nezbývá, než se poprat se všemi nástrahami okruhu a také ustát ataky soupeřek. To se ke smůle Anety nepovedlo, když byla sundána z kola v jedné z technických pasáží konkurentkou a po přetočení řídítek přes rám kola ji nezbylo, než ze závodu odstoupit. Terka měla větší štěstí. Sice párkrát také nedobrovolně kolo opustila, v cíli mohla klidně jásat. Byla ale notně vyčerpána soubojem s polskou bikerkou, kterou porazila o 5 sekund a své dva předchozí bronzy vylepšila na olympijském cross country na stříbro.
Doufáme, že Šumava nám ukáže, co se počasí týká, vlídnější tvář než Krkonoše, ale pokud by z toho mely být zase tři medaile, klidně ať sněží :-). Po Peci se totiž čtvrtý závod Českého poháru stěhuje do Zadova v prvním červnovém víkendu.