Silniční závody nemají vždy atraktivní průběh, balík si jede lážo plážo krajinou, jezdci si v družném rozhovoru sdělují novinky posledních dnů, občas si někdo vyjede na únik, aby byl dříve nebo později zase dojet. Dramatická tečka čeká na nudícího se diváka až v několika posledních kilometrech nebo dokonce metrech závodu.
Ne jinak tomu bylo při mistrovském závodu v Kamýku nad Vltavou na okruhu s délkou 12,5 km, který nejprve začínal šestikilometrovým stoupáním (převýšení 150 m) do obce Svatý Jan, aby v druhé polovině ve sjezdech po úzkých zatočených silnicích okořeněných kostkami klesal opět na úroveň řeky Vltavy. Cíl byl situován až na vrcholu celého kopce, kterým závod zahajoval.
Namísto původní 9 hodiny vyrazily starší žákyně na trať až v 11, což se rozhodlo až ráno na poradě týmů. Bouřková fronta procházející přes střední Čechy navíc těsně před startem vydatně pokropila celou trať, naštěstí déšť ustal a vyjíždělo se za slunečních paprsků. Při prvním okruhu si děvčata nejen povídala, ale dokonce zazněl i zpěv, ve druhém v kopci začaly odpadávat slabší účastnice, i když se některým dařilo vracet zpět do vedoucí skupiny. Ta začínala už třetí stoupání v šestičlenném složení Burlová (mistryně z časovky), Hejhalová (2. v časovce), Bártová (3. v časovce), Kadlecová, Lochmanová a naše Tereza Obořilová (5. v časovce). Občas některá z dívek naznačila únik, ale ani tento závěrečný okruh nepřinesl definitivní rozhodnutí o pořadí. To si děvčata nechala až na posledních 150 metrů, kdy do cílového spurtu zasáhly už jen v cíli 3. Dáša Hejhalová (Dukla Praha), před ní 2. Kristýna Burlová (COPR TJ Přeštice) a vítězná Tereza Obořilová s časem 1:21:55.
A ten recept na titul? Předně neposlouchejte rady trenéra ani šéftrenéra SCM, kteří chtěli, aby se útočilo už v prvním nebo druhém okruhu, před závodem se kvůli dešti moc nerozjíždějte, skoro nejezte, protože do sebe stejně kvůli starťáku moc nenatlačíte, bydlete na pokoji číslo 13, den před závodem se vykoupejte v řece (nejlépe ve Vltavě), startovní číslo si nenechte připínat od trenéra, ale týmového kolegy a jako nakopnutí si pusťte The Coconut song.
Že to nemůže fungovat? To by jste se divili, kdyby jste byli v neděli 31. července 2016 v Kamýku nad Vltavou :-).
Ale funguje to asi jen na Terku. Michal Šmída si v kadetech opět užil zastavení kvůli pádu a zatím mu čelo závodu ujelo. Na trati s popsanými parametry už se toho moc udělat nedalo. I když se Michal snažil posouvat kupředu, nakonec byl odvolán z trati v předposledním okruhu po necelých 70 km a nebyl tak ve výsledcích klasifikován. Jemu tedy před startem štěstí nenapršelo.
