MIKULÁŠSKÉ OBDOBÍ

Že se blíží čas, kdy budou dětičky zpytovat svědomí před čerty a ty hodnější budou doufat, že je Mikuláš odmění nějakou sladkostí, nám připomínají Mikulášské běhy už na sklonku listopadu a začátkem prosince.

Do Vyškova na atletický stadion už jezdíme nějaký ten rok. Tratě jsou příznivé za každého počasí protože vedou po tartanu stadionu a asfaltových chodnících blízkého parku. Profil s minimálním převýšením a délky tratí o něco kratší než bývá obvyklé. S čím je však třeba počítat, je domácí silná konkurence pořadatelského oddílu AHA Vyškov.

Bohužel letos chyběli aktivní čerti, které alespoň nahradila atraktivní čertice :-). U mladších žáků by ale troška BU, BU, BU pro zvýšení výkonu určitě neškodila.
Přesto můžeme být spokojeni. Především Dorka Smutná překvapila v konkurenci 14 děvčat už výběhem ze stadionu na druhém místě, aby v parku sice medaili ztratila, ale v cíli doběhla pátá. A protože se ve Vyškově vyhlašuje právě pět nejlepších, na stupních nechyběla a tradiční odměna ve formě perníkové chaloupky ji neminula. Kuba Kočvara na shodné trati 900 metrů má ambice na přední příčky a málem by to nedopadlo, protože v souboji o stříbro byli na počátku cílové rovinky hned tři borci, kteří se loktovali až do cílové pásky. Všichni měli shodný čas, takže jsme s napětím očekávali verdikt rozhodčích. Kubovi nakonec přiznali třetí místo.

Další hromadný start staršího žactva a dorostu měl taky dramatický náboj. První ze tří 900 metrových okruhů se nic moc nedělo, startovní pole se natáhlo a nadělilo do větších skupin. Ve druhém už se vytvořily vyrovnané dvojice a trojice a pár odpadlíků.
Všechny starší žákyně byly v cíli v průběhu jedné jediné minuty a na Annu Smutnou zbylo až 7. místo.
Naše zbylá trojice musela absolvovat ještě jeden okruh a celkem tedy 2,7 km. Zatímco Richard Stloukal kroužil sám, Tereza Obořilová i Aneta Fritzová měly k sobě po jedné svěřenkyni domácího oddílu. Terka se soupeřkou vbíhají na stadion společně a už v zatáčce před závěrečnou stovkou útočí naše běžkyně na prvenství, protivnice se ovšem nenechala zlomit a úspěšně útok odrazila a posledních 50 metrů už bylo v její režii. U Anety se rozhodlo už v parku, zkusila nastoupit a bylo hotovo, na ovál už vbíhala sama a tak se mohla radovat z bronzu a my z dalšího domečku do sbírky. Tu ostatně k vlastnímu překvapení rozšířil i Richard, když mezi dorostenci obsadil 5. místo.

Závěrečná bilance tedy zní: Máme krásné perníkové satelitní městečko s pěti domky.

VÝSLEDKY | FOTOGRAFIE