Dráhová cyklistika má mnoho disciplín a proto potřebuje ne jeden, ale hned tři víkendy. Po vytrvalostních minulý týden v Brně hostil sprinterská klání 333,3 metrů dlouhý velodrom v Praze – Třebešíně. My, stále nováčci, zkoušíme přímo v boji naše schopnosti a pořád se máme co učit. Někdy nám štěstěna nahrává do karet, jindy se anděl strážný dívá někam jinam. I víkend od 9. do 11. září nás vynesl do nemyslitelných výšin a na druhou misku vah hodil doslova bolestný pád.
Den 1. Sprint s překvapením
Páteční cestování pod D1 byl první úspěch závodního víkendu, projeli jsme bez vážnějších komplikací až do pražských Strašnic, kde je velodrom TJ Kovo Praha, hostitele druhého dějství Mistrovství republiky na dráze.
V poledne se do kvalifikačních jízd letmé 200 zapojili pouze Michal a Jan Šmídovi. Zatímco sprinterskými dispozicemi více obdařený Honza z kvalifikace postupuje dvanáctým časem 12,261 sec., šlachovitý Michal díky výkonu 13,17 sec. skončil až ve druhé desítce a po zbytek dne tak mohl odpočívat. Do sprintérských rozjížděk postupovalo totiž pouze 12 nejlepších.
Osmifinálová rozjížďka sprintu svedla v juniorech toho nejslabšího postupujícího, tím byla Honza, a toho nejrychlejšího, kterým je aktuální Mistr Evropy Martin Čechman. Kdo čekal nějaké taktizování, stání na místě, nástupy, byl by asi zklamán. Dráhový novic proti top jezdci šanci neměl a tak se Honza utkal se dvěma soupeři o 9. příčku, ve které byť outsiderem zvítězil! první sic malý úspěch byl doma.
Ještě větší překvapení pro nás nachystal šéftrenér SCM Brno, když nahlašoval složení pro zítřejší sprint družstev, a Honzu dokázal „prodat“ do trojice spolu s elitními dráhaři Dukly Brno k Martinu Čechmanovi a Josefu Maxmiliánu Junkovi, nejsilnější dvojici sprinterů u nás.
Den 2. Mistrovská jízda
Sobotní dopoledne připomíná pohádku, kterou bychom mohli nazvat „Jak Honza ke dvěma králům přišel“. Sprint družstev je disciplína, kdy tříčlenný tým obkrouží na dráze tři kola a každý z nich musí být na čele po dobu jednoho kola a následně odstoupí a ten poslední závod dokončí.
Už prvotní samostatná kvalifikační jízda naší trojice byla nejrychlejší (1:06:330) a tím si zajistila přímý postup do boje o zlato. Honza kvalifikaci rozjížděl s převodem 53×15, který nikdy předtím na své dráhovce neměl. Trenérovi dukláckých juniorů to ale bylo málo a přišel s návrhem 54×15, tím sice překvapil i zkušeného mechanika Josefa Hochmana, který ale montáž bez protestů provedl.
Finále opět rozjížděl Honza a bylo znát, že mu to jde hodně ztěžka, druhý Josef Maxmilián Junek tak musel začít stahovat ztrátu na soupeře z SKC Tufo Prostějov, které startovalo na protilehlé rovince. Kvalita jezdců z Dukly Brno se projevila v posledním okruhu jízdou Martina Čechmana, kdy dosažený výsledný čas 1:05,983 znamenal vítězství a tedy i titul Mistrů ČR. K silničnímu dresu Terezy Obořilové tak přibyl i dráhový Jana Šmídy.
Týmový sprint jeli samozřejmě i kadeti a Michal zapadl do družstva Favoritu Brno B. Trojice Křapa – Buráň – Šmída zajela až šestý čas 1:13,479 a měla tak zůstat na posledním místě bez nároku na medaile. Finálové jízdy však předcházelo měření omezených kadetských převodů, sbor rozhodčích nejprve diskvalifikoval za nedovolený převod jednoho z členů tým Dukly Praha, aby následně diskvalifikoval za tentýž prohřešek ovšem všech členů také družstvo SKC Tufo Prostějov. Tím vlastně zrušil jízdy o bronz i zlato a na stupně vítězů poslal vítězný Favorit Brno a bronzové Kovo Praha, stříbro uděleno nebylo a pořadí, ač s dvěma diskvalifikovanými, se neměnilo (?).
Sobotní odpoledne se vrátilo k individuálním sprintům s pevným startem, kdy junioři jeli 1 km a kadeti 500 m. Michal si sice svůj kadetský čas na pětistovce zlepšil na hodnotu 0:39:963, ale to stačilo pouze na 21. místo, Honza se na kilometru dostal na hranici 1:13:538 a byla z toho docela slušná 11. příčka.
Den 3. Bolestivé seznámení s keirinem
Pokud se jako laik divíte, proč jezdí na velodromu motorka a za ní se ženou cyklisti? Vězte, že právě sledujete začátek závodu jménem Keirin. Motocykl, tzv. derna, rozjíždí dráhaře na danou rychlost a ti poté sprintují do cíle.
Pro Michala i Honzu Šmídovi to dnes byla premiéra a tak se určitě hodily zkušenosti Pavla Buráně, olympionika a světového i evropského medailisty, který zavítal díky startujícímu synovi do našeho týmového zázemí.
Zahajovací rozjížďky nás moc nepotěšily, postupovaly tři nejrychlejší, což se ani jednoho z našich netýkalo a museli do oprav, ze kterých šel dál pouze vítěz. Honza sice útok zkusil, ale na postup to nestačilo a když navíc rozhodčí rozhodli o jízdě o 7. místo pouze v šestici, závod pro něj skončil.
Překvapivě dobře si vedl Michal. V opravné rozjížďce si nejprve za dernou kontroloval nejvýhodnější druhou pozici a v závěrečném spurtu do cíle předčil všechny soupeře. Postup do semifinále už tak byl vynikajícím výsledkem, ale Michal nejen nás překvapil i v souboji o finále, soupeři totiž zaspali jeho nástup z poslední pozice a spoléhali se, že jeho náskok zlikvidují. Bylo to na cílové pásce sice o fous, ale Michal vyhrál i tuto rozjížďku. V postup do finále mezi šestku nejlepších předem nevěřil nikdo, nyní byl realitou. Poslední jízda o zlato a na začátku je Michal opět na nejméně výhodné šesté pozici, derna odstupuje, Michal si v prvním kole najíždí k bariéře, aby zaútočil jako v semifinále. Nástup je ale kvalitními soupeři zlikvidován ve druhém kole na konci první zatáčky, šestice jezdců sjíždí k červené čáře, Michal je poslední a v nastalé tlačenici jde on i jeden ze soupeřů k zemi. Tvrdý pád ve velké rychlosti nejenže Michala připravuje o snový výsledek, ale způsobuje mu oděrky na noze, ruce, zádech a bohužel i zlomeninu klíční kosti. Strážný anděl si vybral chvilku volna a tak vynikající výkon tohoto mladého kadeta nedošel ocenění. Škoda – přeškoda, ale zlomeniny i rány se zahojí a před Michalem je ještě jedna kadetská sezóna, ve které i tyto bolestivě nab(i)té zkušenosti pomohou k super výsledku.
Bilance a shrnutí
– výsledky zde
– fotogalerie zde